Nahlédnutí do scénáře životopisného příběhu (Slovensko 1959):
Zpěv ptáků zaniká v zesilujícím se zvuku automobilu s třemi pasažéry. Za volantem sedí muž, vedle něj žena a za nimi spokojeně spinká v peřince zabalené miminko. Žena je neslyšící, což je možné rozpoznat z posunků při komunikaci. Silnici, kudy auto projíždí, lemuje les ve stráni po levé straně a rovinaté pole po straně pravé. Automobil jede podezřele pomalu, až se zastaví u silného stromu, jediného, který je u cesty do pole.
Žena s pláčem vystupuje, bere do náruče spící dítě a odkládá je do travnatého porostu několik metrů od stromu. Poté spěšně nastupuje do vozu vstříc tragickému osudu, neboť auto nejede dopředu, ale couvá. Zastaví se až v patřičné vzdálenosti a znovu se rozjíždí. Po nárazu do stromu nastává hrobové ticho. Zůstává mnoho nezodpovězených otázek…

Pane Zelený, už mi tedy laskavě prozraďte, co je to za nápad, který mi připadá jako nevídaný!?
<<< Otázka šéfredaktora týdeníku ZNOJEMSKO z 26.1.1994:

(všechny následující otázky klade Jindřich Kraus, nakladatelství PRAGOLINE)

Jožko, na otázku z ledna 1994 jsi sice odpověděl, ale tvůj BUMERANG do cíle přistává údajně až nyní, v roce 2024. Proč? Viz ROZHOVOR o 30 let později:

ZPĚT na stránku TS